Historie Livigna

Podle historika Sertolise Salise se italské středisko Livigno v dávných dobách nazývalo "Vinea et Vineola" (latinsky vinná réva nebo vinice). Tento starý název, ještě bez předpony "Li", byl užíván až do roku 1399, nemá ovšem nic společného s pěstováním vína, je naprosto vyloučeno, že zde někdy bývaly vinice. Jiní historikové zase tvrdí, že název byl odvozen ze slova "lovin" = lupiny.
Ale asi nejpravděpodobnější je etymologický původ termínu "lavina" (v latině "lavina", v bormijském dialektu "leina", ve staré němčině "lobine"), což vše koresponduje s výrazem "valanga di neve" = sněhová lavina

Vzhledem ke skutečnosti, že se údolí Livigna po mnoho měsíců v roce doslova ztrácelo a ztrácí i dnes pod silnou sněhovou pokrývkou, je pravděpodobná teorie o původu názvu od antického slova "lavina".
Kdy a na kterém místě se objevilo první lidské osídlení v údolí Livigna, je stále předmětem mnoha diskusí mezi odborníky. Většina historiků argumentuje ve prospěch teze, že prvními osadníky byli v této alpské oblasti Ligurové nebo Rätové. Jiní odborníci si zase naproti tomu myslí, že byla tato oblast nejprve osídlena Etrusky.

Také se však objevily hypotézy více méně z oblasti legend, a sice o prvních obyvatelích této oblasti slovanského původu, kteří po svém putování podél Dunaje a jeho přítoku Innu, došli až sem, k Spölu. Zastánci oněch argumentů poukazují na skutečnost, že se ještě dnes nacházejí mezi místním obyvatelstvem některé somatické znaky Asiatů.
Řeka Spöl, mezi obyvateli města Livigno nazývaná "Akua Granda", vytvářela toto údolí po celá staletí. Díky vytěžení lesů, regulaci Spölu a zřízení umělých jezer byla zcela změněna současná tvář údolí.

Až do 50. let minulého století byly toto místo kvůli zimní uzávěře přístupné pouze letní turistice. Jen pár nadšenců, a to zejména německých, se vydávalo patřičně vybaveno nahoru do Livigna, těšit se ze zasněženého světa hor. V roce 1952 byla s velkou dávkou štěstí otevřena silnice do Bormia, po níž se dalo jezdit i v zimě. První lyžařské vleky byly postaveny v roce 1959. Konečný průlom v oblasti cestovního ruchu přišel v roce 1965 s otevřením tunelu "Munt la Schera", jenž představoval přímé spojení Švýcarska s Livignem.

Dnes je však obec přístupná jak od severu přes tunel "Munt la Schera", tak i z jihu přes Brennerský průsmyk, a to jak v létě, tak i v zimě.
Následující údaje potvrzují rychlý nárůst cestovního ruchu: V roce 1965 bylo v Livignu turistům k dispozici šest hotelů a dva vleky. Ale v roce 2001 se město chlubí již stovkou hotelů s 4800 lůžky, s více než 900 apartmány, s 32 lyžařskými vleky a 110 km sjezdovek a 40 km běžkařských tratí.